Adlerovská psychoterapie

Individuální adlerovská psychoterapie

Zakladatelem adlerovské psychoterapie je Alfred Adler (1880 – 1937). Touto individuální psychologií chtěl vyjádřit, že každý člověk je celistvou bytostí a individuální osobností. Tím Alfred Adler reagovat na Freudovu psychoanalýzu, která člověka rozdělovala na různé oblasti. V adlerovské psychoterapii je člověk vnímán jako jedinec, jehož cílem je zařadit se do společnosti. Tato skutečnost je označována jako „životní styl“.

Kdo byl Alfred Adler?

Alfred Adler se zabýval méněcenností jako komplexním problémem, jenž není závislý na orgánové situaci, ale jedná se de facto o emoce, postoj a názor. Alfred Adler jako první označil somatické a psychické procesy za jednotu, zatímco ostatní lékaři pohlíželi na duševní a tělesné procesy jako na dvě oddělené oblasti. Tento psycholog založil školu individuální psychologie a rozvíjel ji až do své smrti.

Teorie Adlerovy individuální psychologie

Adlerova individuální psychologie říká, že veškeré lidské chování je účelné a orientuje se na individuální cíl. Tzn., že smyslu chování každého člověka porozumíme jen tehdy, když pochopíme jeho cíle. Alfred Adler zastával názor, že pro lidský vývoj je důležitý životní cíl, jímž je potřeba začlenit se do společnosti a uplatnit se v ní. Hnací silou je dle Adlera pro každého z nás pocit méněcennosti a touha po moci.

Neuróza jako důsledek nedostatku odvahy

Při nedostatku odvahu naplnit své cíle se dostavuje u lidí neuróza. Úkolem terapeuta vykonávající Adlerovu psychoterapii je poznat nerealistický životní plán klienta, zaměřit se na dosažitelné cíle a dodat mu odvahu k jejich uskutečnění. Tato terapie je vhodná pro klienty s neurotickými poruchami a nízkou sebedůvěrou, ale některé její poznatky se mohou využít i u rodinné terapie.

Sebedůvěry nás zbavují tato přesvědčení a chování:

Jak nám psychoterapeut pomůže?

Psychoterapeut se snaží rozklíčovat, jak dětství klienta ovlivnilo jeho současný přístup k naplňování cílů a ambicí. Jestliže dítě nezíská potřebnou pozornost a pocit významu ve společnosti, může rezignovat a sžít se s přesvědčením, že je zbytečné se o cokoli pokoušet, jelikož jej společnost stejně nebude respektovat. Terapeut musí toto trauma odstranit a dodat klientovi odvahu k nalezení nového cíle.

Psychoterapeut povzbuzuje svého klienta a naučí ho, jak povzbuzovat sám sebe. Odstraní rušivé elementy, které klientovi brání k pozitivnímu vztahu ke světu, povolání a lásce. Terapeut zároveň zkoumá, jaká přesvědčení si klient přinesl z dětství do dospělosti a jak ho této chybné víry zbavit a otevřít mu lepší cestu.